Co si takhle přestat stěžovat? Na učitele, na RVP, na zákony, na rodiče? Co si přestat stěžovat, že něco nejde… … že já bych jako učitelka změnu moc chtěla, ale rodiče jsou takoví a takoví a vlastně jim to takhle vyhovuje… případně jsem sama proti všem kolegům a nic nezmůžu, takže to nemá cenu… … že já jako rodič, bych změnu moc chtěla, ale s učiteli se nedá vlastně vůbec diskutovat… … že ŠVP je jasně daný a my se musíme podrobit. … že zákony v naší zemi neumožňují vzdělávání podle mých představ. Co si přestat stěžovat a začít tu změnu každý sám u sebe? Co takhle přestat omlouvat vnější okolnosti, že „to tak prostě je“ a my se musíme podřídit? Nikdy se nemusíme docela podřídit! Podřídit se je volba. Vždycky jde dělat aspoň „něco“, ať už v rámci systému, zevnitř. Nebo můžeme začít dělat „něco“ sami mimo systém. Počítá se cokoliv a nic není málo. Ale dokud pro nás bude existovat nějaký viník, my budeme vždycky ta oběť. A oběť toho moc nezmůže. Kruh se uzavírá. Kdežto když jsme naladění