Petra Pokorná Žádníková

Opravdu je nutné historii donekonečna opakovat jen proto, že to říká tradice? Nic proti tradicím obecně. Některé můžou být fajn, pokud si ji dobrovolně a vědomě vyberete. Ale co když je některá tradice, s prominutím, blbá a nedává (minimálně někomu) smysl? Co když ji lidé - generace po generaci – jen slepě následují, aniž by se nad ní zamysleli? Jsem velký fanda přezkoumávání zažitých dogmat. Baví mne přemýšlet o tom, zda jsou určité vzorce lidského konání a uvažování skutečně funkční – pro mne a v podmínkách současného světa, nebo se daná věc dělá jen proto, „že-se-to-tak-dělá“ a „jak-by-se-to-teda-asi-podle-tebe-mělo-dělat-jinak“. Baví mne i diskutovat s dětmi, které v sobě tohle mají přirozeně, nemusely se to učit, nemusely oloupávat slupky starých přesvědčení a naučených schémat jako dospělí. Jen měly možnost od nejmenšího malička projevit názor na všechno kolem sebe, aniž by se musely obávat, jestli je to „správné“ nebo v souladu s „vnímáním okolí“. Jejich pohledy a vhledy bývají

  S nejmladším synem jsme nedávno navštívili PPP ohledně vyjádření k individuálnímu vzdělávání. Byl to zážitek, který si co dva roky ráda nechám ujít, takže pokud byste někdo měl tip na PPP (do zprávy), kde potvrzení má platnost delší než dva roky a kde “berou”, budu vděčná . Paní byla mladá a v podstatě hodná, ale mám pocit, že naše mimosystémová očekávání už z podstaty nemohla být naplněna. Normu máme prostě trochu jinde... Syn se mne po vyšetření ptal, proč ho ta paní vůbec neposlouchala… Myslel tím to, že jí několikrát zkoušel se zájmem něco vyprávět na její přímou otázku třeba ohledně jeho zálib apod., zatímco ona blahosklonně pokyvovala hlavou a ani jednou se na něj nepodívala. Jen si dál něco čárkovala a zapisovala. Dotýkalo se ho to, vnímal to. Stejně jako by se to v rozhovoru mezi čtyřma očima dotýkalo mne. Stejně tak při “samostatné práci” několikrát paní oslovil s tím, že nerozumí zadání (skvělý, že se v šesti umí ozvat) a nechápal, proč mu neodpoví nebo ho aspoň nepožádá,

  To jsem se takhle zahrabala na dva dny ve výtvarce s cílem dát ji do pořádku, protože náš společňák je na udržení dlouhodobějšího pořádku asi prostě fakt krátkej. Nejdřív mne ten binec docela dost štval, ale postupně jsem se dostala do módu, který umožňuje snad každá monotónní činnost - vypnout, vyčistit hlavu, nechat odejít emoce a výčitky. Jste jen vy a kusy látek a zacuchaná klubka vlny 🙂. Mise byla jasná: uklidit prostor, aby zase vypadal krásně a lákavě a aby se po otevření skříně na dotyčného nevysypala kupa látek a byl schopen ji zavřít i bez pomoci dalšího člověka.  První den se nedělo nic zvláštního. Jela jsem si svoji mantru, občas se mne někdo zeptal, co to dělám, občas jsem někomu pomohla na žádost něco sešít, ustříhnout, nakreslit nebo si prostě u toho rovnání a skládání jen s někým povídala.  Druhý den přišla holčička, říkejme ji třeba Velenka, a povídá: “Péťo, to je tak hezký. Mne to úplně láká si z toho něco ušít, když jsou ty látky tak pěkné srovnaný.” Oplatila jsem

  Láska není v křeči sevřená pěst. Nedám. Nepustím. Dělej, co chci já. Láska je polibek motýla na tvou otevřenou dlaň. Zůstaň, jak dlouho budeš chtít. A vůle buď jen tvá.

  Od chvíle, kdy jsem objevila "zázrak", který mi s sebou do života přinesla "respektující výchova" a sebeřízení, uplynula pěkná řádka let a já ušla kus cesty a prošla u toho několika fázemi… RESPEKTUJÍCÍ RODIČ - SNÍLEK Nejdřív se mi ta myšlenka jen líbila a pohrávala jsem si s ní. Chtěla jsem ji zkusit zařadit do svého života. Dávala mi smysl a intuitivně jsem tušila, že je to "správné". RESPEKTUJÍCÍ RODIČ - NEJISTÝ TEORETIK A ZAČÁTEČNÍK Pak přišlo období, kdy jsem si to všechno dovolila nechat vplout do života. Hodně jsem četla a poslouchala vše na toto téma. Přišlo mi to fakt úžasný a já měla potřebu o tom všude vyprávět a přiznávám, že to bylo i období vztekáni se na sebe, kdy mi to nešlo tak, jak bych chtěla. Ve vyjadřování jsem často sama sobě přišla mechanická a nepřirozená. A taky to bylo období vztekání se na druhé, kteří s touto myšlenkou nesouzněli a dávali mi to najevo. Teď zpětné vidím, že jsem od nich získala skvělé lekce. Byli těmi nejlepším