Poruchy chování?
Nedávno jsem vyplnila dotazník na základě prosby studentky píšící diplomovou práci na téma inkluze dětí s poruchami chování. Nepopírám existenci diagnóz a dalších označení nebo jejich potřebnost - ostatně existovat musí, však jsme je vytvořili, no ne? Studentce děkuji, neboť jsem měla možnost zamyslet se nad poruchami obecně… a došla k závěru, ze žádné dítě poruchu nemá. Snad za to rouhání nepřijdu do pekla. Je mi jasné, že tahle kacířská myšlenka leckoho popudí. Existují projevy chování, které se mohou lišit od zbytku "normálních" projevů, ale proč tomu říkat porucha... V obecně lidské rovině by snad nikoho ani nenapadlo o někom mluvit jako o porouchané bytosti, o tom, že má porouchané chování. Mám teď na mysli ty tisíce dětí, které mají diagnózu kvůli systému, do kterého jsou nuceny docházet (nikoho a nic víc nebo míň) a podstupovat případně "léčbu", aby v tom systému zvládly obstát. To, co je porouchané, je systém, který ty “porouchané” bytosti vyrábí. Vše, co