Sebeřízení není nic, do čeho je možné se ponořit na pár hodin denně. Třeba umožnit dítěti pobývat v prostředí, které je na sebeřízení založené, a doma pak sklouznout k pokynům, úkolování, nedůvěře a prosazování vlastních zájmů. Tedy technicky to možné je, ale není pak možné očekávat kýžené výsledky. Sebeřízení, aby fungovalo správně a plynuly z něj všechny benefity, je důležité žít. Je důležité mít důvěru v dítě (v jeho nastavení a volby), v načasování (které je u každého v různých oblastech jiné) a hlavně v sebe (mít jasno v tom, že mi tato cesta dává smysl a i když vím, že přijdou zkoušky, stojí mi za to se s nimi vypořádat, pokračovat a vyjít z nich silnější). To poslední bývá často to nejtěžší. Důvěra v sebe. Dřív nebo později přijdou těžší chvilky, kdy člověk začne pochybovat, jestli je tohle ta správná cesta… Naučí se číst, psát a počítat? Odlepí se někdy od tý obrazovky? Najde si svou smysluplnou cestu životem? Tyto a další podobné otázky můžou přicházet zpočátku často....
