Příspěvky

"Výuka" v naší škole

Obrázek
Často se lidé ptají, jak vypadá „výuka“ v naší škole. Asi je to na jednu stranu pochopitelná otázka, protože přece „škola=výuka“. V klasickém pojetí. Do školy odjakživa děti chodily proto, aby byly vyučovány. Část těch lidí ale tuší, že to, co se u nás odehrává, není výuka v klasickém slova smyslu. Jen je v souvislosti se školou nenapadne vhodnější pojmenování pro činnost osob, které do ní docházejí. Co by tam asi tak dělali jiného, než se učili. Ve škole. Částečně je to pravda… ale… označili byste život za „výuku“? Každému, kdo se takto ptá, upřímně sděluji, že existuje jenom život… prodloužený do prostor naší školy. Nic víc a nic míň. Jednoduše život v bezpečném prostředí, kde má každý možnost dělat to, co ho baví a co potřebuje. Sám nebo s vybranými lidmi. Ráno nebo odpoledne. Venku nebo uvnitř. Má k dispozici různé zdroje a možnosti a v rámci pravidel zde žije svůj vlastní život. Říká se, že škola má na skutečný život připravovat a my dodáváme, že by měla tedy jako skutečný život v…

ROK „VOLNA“ PO SKONČENÍ ZÁKLADNÍ ŠKOLY...

Obrázek
Je to příliš kacířská myšlenka? Nechte ji doznít… a představte si svět, kde je i tahle možnost úplně v pořádku. Představte si, že vy nebo vaše dítě skončí základku a buďto se přímo rozhodne, že si chce dát rok pauzu a prostor pro hledání sebe sama. Případně se nedostane na zvolenou školu. Skončí snad pro něj svět plný příležitostí? Zničí si tím život? Bude z něj outsider odsouzený k životu na ulici? Už se nikdy nezačlení do společnosti? Vyroste z něj sociální případ závislý na dávkách od státu? Na všechny tyhle otázky je možné odpovědět stejně tak ANO jako NE. Zaručí snad vystudovaná střední škola nebo učňovský obor, že se něco z výše uvedeného nestane? Proč by tedy rok „pauzy“ měl být strašákem a nemístnou variantou, která se v dnešní společnosti neodpouští… a vlastně ani nepřipouští (resp. ani to skoro nikoho nenapadne)? Představte si svět, kde je tahle varianta společensky přijatelná. Představte si, že se moc chcete dostat na konkrétní střední školu… ale přijímačky se nepovedou a ne…
Obrázek
Tak jsme si nasadili koroušky a vyrazili ven. Kluci to berou jako otravnou samozřejmost a už se nad tím ani nepozastavují. Mně teda pokaždé trochu píchne u srdce, když vidím ty jejich zalepené zobáčky pod různobarevnými kousky látek a moje myšlenky jsou stejně tak velmi různorodé. Svoje úvahy ale vždycky zakončím tím, že to prostě zvládnem a tohle jednou skončí a všichni z toho vyjdeme zdraví… ale přece trošku jiní než před tím. Moudřejší? Vděčnější? Laskavější? Vědomější? Asi jak kdo. Na jednu stranu si moc přeju vrátit věci zpátky tak, jak byly v době před... Na druhou stranu vím, že pokud se to vrátí do stejných kolejí a budeme jako lidstvo pokračovat tam, kde jsme skončili, tahle lekce zůstane nepochopená a nevyužitá. Ale optimista ve mně říká, že věci už se daly do pohybu tak mocně, že spousta z nich se na původní místo nevrátí. A je jedno, jakého oboru činnosti se to týká… máme možnost začít jinde a jinak ve vzdělávání, v podnikání, v péči o sebe, o druhé, o naši zemi. Těch možn…

škola po koronaviru...

Obrázek
Jsem fotograf a dokumentátor. Nijak zvlášť dobrý, pravda. Nicméně od té doby, co máme školu, tak fotím zběsile. Vidím, že se děje něco zajímavého, cvak. A jednou za měsíc šup s tím na facebook, ať se ostatní taky pomějou a pokochají pohledem na ten prima flow v naší škole. Na druhou stranu uznávám, že to neustálý cvakání naopak dokáže fotícího (mne) z toho „flow“ báječně vyhazovat. A když se stane, že foťák (s telefonem v jedné osobě) nemám po ruce, tak „moc přítomného okamžiku“ je tak nějak daleko mocnější. Známe. Taky přiznávám, že tenhle „nešvar“ jsem si přitáhla i do soukromého života a jen díky bezbřehé toleranci našich ratolestí mi tahle moje „úchylka“ prochází. Aspoň zatím. A tady se už pomalu dostáváme po chatrném oslím můstku k jádru toho, o čem bych dneska ráda psala. Nedávno jsem si prohlížela fotky v telefonu (zhruba od té doby, co na nás stát pod rouškou pandémie uvalil zákazy a příkazy nejrůznějšího druhu) a zjistila, že ani v této době náš život není vůbec nůďo, jak by se…

Mami, naučíš mne anglicky?

Maty: „Mami, naučíš mne anglicky?“ Já: „Potřebuješ se naučit?“ Maty: „Jo… mám tady hru a pokyny k tomu jsou anglicky a skoro tomu nerozumím. Ta hra je fakt hrozně dobrá. Koukej...“ (sedá si ke mně a nadšeně mi hru ukazuje) Já: „Hmmm, fakt zajímavý. Jak ti můžu pomoct já?“ Maty: „No, já bych to hrál a když nebudu rozumět, tak mi poradíš, jo?“ Já: „No, tak jo, můžeme to zkusit.“
Během následující doby, kdy mi Maty seděl na klíně, jsme si užili dvouhodinovku intenzivní angličtiny spojenou s logickými hádankami, které má vyřešit piktogramový panáček, a jako bonus fakt senzační napojení jeden na druhýho a vzájemnou blízkost. Mé pragmatické i duchovní já se tetelily blahem. Jak to s angličtinou bude mít dál, netuším. Zatím si stáhl do tabletu nějakou appku s angličtinou a příležitostně ho zahlédnu, jak s ní něco dělá. Nevím, zda u toho vydrží a jak se jeho zájem bude vyvíjet. Záleží to na něm. Záleží to na tom, zda mu anglicky mluvící svět bude dál dávat smysl a bude mu chtít porozumět.
Ale o co t…
Přemýšleli jste někdy o tom, jak se člověk učí? A proč? A co to učení vlastně je?
Opravdu je matika jen o tom, že sedím u stolu a počítám příklady a řeším slovní úlohy až do zblbnutí? Nebo vidíte matiku i v následující situaci? Představte si trampolínu s nosností 140kg. Dále si představte skupinu různě těžkých dětí, které chtějí na trampolíně skákat. Mají dvě možnosti. a) Zjistí hmotnost každého zájemce o skákání, nasčítají jednotlivé váhy a podle toho se rozhodnou o dalším postupu. b) Vykašlou se na nějaká pravidla a budou riskovat, že se trampolína poničí a u nás ve škole se to bude klasifikovat jako porušení pravidla s určitými následky (nutná oprava nebo pořízení trampolíny nové). Ať se jedná o jakoukoliv variantu, všude je matika. Ale zdaleka nejenom to… je tam toho mnohem víc… nutná komunikace, smysl pro fér jednání, uvažování o důsledcích počínání a přijetí zodpovědnosti, smysl pro spravedlnost a určení vzájemného střídání, ohleduplnost a určitě tam najdete spoustu dalších dovednos…

V Sudbury škole nevyrůstají poslušní nádeníci.

Ano, na fotkách, které sdílíme na Facebooku, je často vidět rukodělná tvorba nejrůznějšího druhu, dovádění venku, tanec, skákání na trampolíně, turnaj ve fotbálku nebo třeba účast na společném úklidu… výsledky a průběh hmatatelných činností (resp. jejich zlomek). To se fotí dobře. I to na fotkách většinou dobře vypadá. Na druhou stranu to vůbec nevypovídá o celkovém dění ve škole, protože těžko se fotí procesy, které probíhají uvnitř člověka. Těžko zdokumentujeme průběh konverzace několika lidí. Těžko zachytíme emoce, které jsou často nedílnou součástí těch konverzací. Podle fotky nepoznáte, co spolu lidé řeší, nad jakými tématy se zamýšlejí, jaký vliv to má na jejich rozvoj a které aha momenty u nich v průběhu takové konverzace nastanou a co se fakticky UČÍ. 
Takže chápu, že to podle fotek nebo při letmé návštěvě může na lidi neznalé působit tak, jakože naše škola je jedno velké anarchistické hřiště bez špetky řádu… (a pak pochopitelně s takovým pohledem přijdou i obavy o to, cože to …