Nejstaršího syna letos čekají přijímačky na střední. Jeho volba, kterou učinil loni v květnu, byla v podstatě blesková a zároveň naprosto jasná, promyšlená a zacílená. Byla pro něj tak jasná a nezpochybnitelná až do té míry, že vůbec neuvažoval o tom, že by si podal přihlášky i na další školy, kdyby to tady nedopadlo. Od té doby se nezměnilo nic. Tedy co se týče té volby. Jinak se ale změnilo asi úplně všechno. Zvolil obor s talentovou zkouškou, začali jsme tedy zjišťovat požadavky. Součástí přijímacího řízení je kreslení a modelování dle zadání a dále příprava portfolia domácích prací. Když jsme tohle v červnu zjistili, lehce jsem zpanikařila. Syn nikdy nekreslil ani nemodeloval, možná když mu bylo třeba čtyři nebo pět. Od té doby nic, maximálně piktogramický panáček. Pořídili jsme tedy potřebnou výbavu a začal z mého pohledu naprosto neuvěřitelný proces, jehož hybným mechanismem byl, a stále je, on sám. Bez úkolování a hlídání z vnějšku. V...