Mámo…, táto…, chápu, že máš strach, protože své dítě miluješ. Je to normální. Chceš, aby bylo v životě spokojené a šťastné, aby dobře poznalo svět i samo sebe. Možná máš někdy pocit, že když budeš jeho volby zásadně ovlivňovat a řídit, zejména v momentech, kdy se ti nějaká volba nelíbí, dokáže to bezbolestněji a lépe. Možná ano. V ten daný okamžik máš možná vyhráno. Ale půjde o tvoje volby. Víš… ten malý člověk má v sobě od narození spolehlivý kompas. Možná se ho teprve učí používat, zkouší jeho funkci, dělá s ním z tvého dospělého pohledu třeba úplně divné, nesmyslné nebo přímo nebezpečné věci. Ale… i to je součástí procesu. Když se naučí spoléhat na tebe a tvůj kompas, jak se může naučit používat ten svůj? Někdy možná stačí být nablízku, být jeho záchrannou sítí a bezpečnou náručí. Povídat si s ním, snažit se mu rozumět, sdílet svou zkušenost i obavy. A přitom mu ponechat prostor pro vlastní objevování, rozhodování a také pro „chyby“. Možná právě tehdy začne postupně poznávat, ...