Jak se kluci naučili číst a psát...
Občas se mne někdo zeptá, jak se kluci naučili číst a psát, když teda nechodí do té školy a my jsme je to taky nijak nevyučovali… Odpovídám, že vlastně ani nevím… Ne proto, že se o své děti nezajímám. Zajímám se dost a čas strávený s nimi je pro mne většinou radost, ale do kebulek jim nevidím. Je to vlastně tak trochu jako zázrak, když vidíte, že ty věci fungují, když jim dáte prostor... A co jsem pro to udělala já? Nic. Teda krom toho, že jsem jim odpovídala na otázky... a nechala je být - což je někdy vlastně to nejtěžší.
Oba starší kluci měli nejdřív společné to, že se chodili ptát, jak se které písmenko jmenuje… a samozřejmě mne třeba vídají s knihou a taky žijí ve světě plném kódů v podobě tištěných a psaných slov… a to je pak přece těžký nepídit se po jejich významu a způsobu, jak je rozšifrovat, když na vlastní oči vidí, že z toho plyne užitek. Nejstaršímu to spojení nějak secvaklo, když mu bylo sedm a kousek. Přinesl mi vlastnoručně napsaný jednostránkový dopis, který mi přečetl. Prostřední ho začíná dohánět. Právě mu starší brácha nainstaloval Viber, sedí spolu u stolu a píšou si zprávy, o jejichž obsahu teda raději diskrétně pomlčím... :-) (jako nešmíruju, ale ty slova si tady lítaj (s)prostě vzduchem no :-) ).
Na vlastní oči jsem už po druhé takhle z blízka (ve škole to samozřejmě vídám taky, jen ne tak detailně) svědkem toho, že to totiž fakt funguje… nezávisle na tom, zda je dítě v první třídě a sedí v lavici a učí se číst synchronizovaně spolu s dalšími 30 dětmi - a zrovna se to v lepším případě shoduje s jeho vnitřními hodinami a jde mu to tak nějak samo, nebo se načasování míjí a stojí ho to spoustu drilu a trápení. Kluci nejsou nijak „nestandardní“. Jsou to normální děti. Jasně, že jsou svým vlastním originálním způsobem jedineční – stejně jako kdokoliv jiný. Ale chci říct, že schopnost naučit se číst a psát opravdu nestojí na tom, zda dítě do školy chodí nebo ne, ani na tom, že mu je „už 6“ a má na to věk a existuje norma, která tvrdí, že „by už mělo“. Do háje s normou! Věřte dětem.
