Nechme ryby ve vodě

Nechme ryby ve vodě...

Určitě to znáte „Pokud budeme rybu hodnotit podle její schopnosti vylézt na strom, bude si do konce života myslet, že je hloupá“. To sice dává smysl. Ale skutečnost  je taková, že tohle přesně (jako společnost) děláme. Kritizujeme ryby za to, že nevylezou na strom. Pohoršuje nás, když je želva v cíli poslední a říkáme jí „No tak prosím tě, musíš se přece snažit být aspoň trochu jako ten gepard!“. U slonů nám vadí, že neumí našlapovat po špičkách. A had? No, považte, ten prostě neposedí! Hrůza!… Děláme to sice s těmi nejlepšími úmysly a možná nad tím ani neuvažujeme, protože to tak dělaly i generace před námi, takže je to vlastně osvědčené. Ale nestojí to naopak proto za kritickou úvahu? Nejsme všichni náhodou víc než prázdné nádoby, které je potřeba zaplnit informacemi o matice, češtině, fyzice a dějepisu? Proč by mělo být plošně určeno, že matika a čeština jsou pro všechny stejně důležité a tělák s výtvarkou jen bokovky, aby si ty děcka taky trochu odpočinuly… Já chci být tanečnice... a já malířka… já choreograf… já designér… já programátor... Ale k tomu potřebujeme fakt hodně hodně hodin tréninku… Narodila jsem se jako tanečnice, ale mám vůbec možnost to nezapomenout, když se na mne odevšad valí rady moudrých o tom, co je důležitější než můj tanec? Ti nejsilnější nezapomenou a žijí svůj sen navzdory systému… Ale smutný vtip je v tom, že ten potenciál být v něčem fakt třída v sobě máme všichni, fakt všichni… A že když budu celý život od malička jenom tancovat, budu hloupá a nespočítám si ani, aby mne někdo neokradl? Že ze mne bude analfabet s omezeným rozhledem? Nojo, tak asi se to obecně tvrdí… a asi tomu i dost lidí věří. Já vím, bylo by určitě snazší přijmout opak, kdyby nám systém nepřikazoval, co je správné a co ne. Kdyby nad dětmi nevisely hrozby v podobě testů, které je srovnají pěkně do latě. Kdyby vlastně neexistovala ta povinnost muset se učit všechno stejně jako ostatní. Ale když zapomeneme na boj a vztek nad tou myšlenkou, co je nám tak proti srsti, snad není možné nepochopit, že když má člověk možnost dělat to, co potřebuje, vyrůstá v nehodnotícím a laskavém prostředí, obklopen lidmi, kterým může věřit a obrátit se na ně v případě potřeby, pokud chodí s rodiči nakupovat, na poštu, stýká se s různými lidmi, velkými i malými, pokud vaří, pečuje o sourozence, má kolem sebe knihy, média a další zdroje inspirace a nástroje kultury… prostě pak není snad možné zůstat k tomu lhostejný a nenaučit se všechno to, co je potřeba… byť jako vedlejší produkt. A u toho být fakt hodně dobrá tanečnice...
pp

Populární příspěvky z tohoto blogu