Učení vs poznání

Proč se snažíme přesvědčit děti a potažmo i sebe o tom, že počítání, čtení, psaní, vědy o přírodě, o zemi nebo o historii je vůbec nutné vyučovat, hodnotit, známkovat? Jsou to přece všechno přirozené a pro různé lidi různě - více či méně - smysluplné záležitosti, které tvoří naši minulost, současnost i budoucnost. Skrývají v sobě obrovský potenciál toho být velkolepými zdroji poznání. Proč jim bereme jejich punc svébytné dokonalosti tím, že z nich uděláme školní předměty?! Bojíme se snad, že bez přinucení by se jim nikdo nevěnoval? Že rázem by byli všichni negramotní? Nic nemůže být dál od pravdy… neboť sám opak je pravdou. Tím, že vyrábíme předměty a lepíme na ně cedulky povinnosti, činíme je pro mnoho dětí neatraktivními až odpudivými. Ze zajímavostí děláme brak. Vyrábíme odpor, který by nevznikl, pokud by si lidé, každý dle svého založení, měli možnost vybrat. Buď jsme obklopeni věcmi a informacemi, které nám dávají smysl a naučíme se je – naprosto přirozeně, bez nucení a navíc s chutí (a tedy i bez klasické školní docházky)… jako pouhý vedlejší efekt zkoumání světa kolem nás. Jen proto, že vidíme, že lidé v okolí z toho mají užitek a usnadňuje jim to život. (Ano, týká se to i čtení, psaní a počítání.) Protože přesně tohle učení je. To pravé a nepokřivené. Zkoumání světa! Ne dril beze smyslu od něj odtržený. Nebo nás obklopují věci, které nám smysl nedávají a nenaučíme se je. A je to tak taky v pořádku! Protože někomu jinému třeba zase smysl dávají a tak se je naučí. Nejsme tady proto, abychom všichni uměli všechno a stejně.
Když si povídám se synem (z jeho vlastního zájmu) o možnostech brigád u dětí, je to jen bezduché tlachání o tom, jak získat prachy nebo je to průprava do ekonomie, práva, matematiky a nevím do čeho ještě – pro něj i pro mne… může to být obojí, vždy totiž záleží na způsobu, jakým se k věcem postavíme a jak je vnímáme… já sama jsem se díky našemu povídání a společnému hledání, dozvěděla mnoho nového. Jenže to není výjimka. Podobné rozhovory se odehrávají skoro non-stop. A to je to učení! To je onen svatý „všeobecný přehled“, na který mnozí poukazují s tím, že dítě se přece musí naučit něco o světě a jeho fungování. Znáte někdo lepší způsob, jak získat všeobecný přehled než ten, že žijete pestrý život, setkáváte se s mnoha různě starými lidmi, poznáváte svět, máte možnost se ptát a zkoumat, máte k dispozici jak vymoženosti moderní doby, tak i poklady a dary, která nám poskytuje naše země? Já ne.
Jsem přesvědčená o tom, že kdyby lidé měli šanci rozhodovat o svém vlastním učení, máme na zemi daleko míň beztvarých osobností, které nevědí, co si počít se životem. Bylo by naopak daleko víc skutečně zapálených odborníků v nejrůznějších dílčích oblastech. A nejedná se zdaleka jen o mé pocity. Ve světě existuje mnoho škol, které právě tuto myšlenku podporují. A tenhle svět já chci pro své děti. Nepotřebuji (a nepotřebují to ani ony), aby někdo hodnotil, že matiku umí „na tři“ a češtinu „na dvě“. A nechci ani, abychom museli procházet už z principu potupnými pravidelnými návštěvami v PPP, vyběhávat nejrůznější potvrzení a dvakrát do roka se nechat zkontrolovat v kmenové škole (jestli náhodou moc nevlčíme) jenom proto, že jsme se rozhodli pro jinou cestu, než předložit naše děti klasickému systému ke zpracování. Nikomu svůj pohled nevnucuji a respektuji jakékoliv jiné cesty, ale na druhou stranu požaduji, abychom my, kdo vidíme ten obrovský potenciál sebeřízeného učení, jsme měli naprosto legální a státem uznávanou možnost vzdělávat naše děti tímto způsobem! Přeji si mít možnost nechat své děti učit se podle toho, co je zajímá. Aby zjistily, v čem mají šanci získat mistrovství a díky čemu budou šťastné a co je bude naplňovat a současně čím prospějí lidem a světu kolem sebe, protože – slovy klasika - žádný člověk není ostrovem sám pro sebe, každý je kus nějakého kontinentu, část nějaké pevniny. Když moře spláchne hroudu, je Evropa menší, jakoby to byl nějaký mys, jakoby to byl statek tvých přátel nebo tvůj. Smrtí každého člověka je mne méně, neboť jsem částí lidstva… A proto se nikdy nedej ptát, komu zvoní hrana. Zvoní tobě...
pp

Populární příspěvky z tohoto blogu