Přemýšleli
jste někdy o tom, jak se člověk učí? A proč? A co to učení
vlastně je?
Opravdu
je matika jen o tom, že sedím u stolu a počítám příklady a
řeším slovní úlohy až do zblbnutí?
Nebo
vidíte matiku i v následující situaci? Představte si trampolínu
s nosností 140kg. Dále si představte skupinu různě těžkých
dětí, které chtějí na trampolíně skákat. Mají dvě možnosti.
a)
Zjistí hmotnost každého zájemce o skákání, nasčítají
jednotlivé váhy a podle toho se rozhodnou o dalším postupu.
b)
Vykašlou se na nějaká pravidla a budou riskovat, že se trampolína
poničí a u nás ve škole se to bude klasifikovat jako porušení
pravidla s určitými následky (nutná oprava nebo pořízení
trampolíny nové).
Ať
se jedná o jakoukoliv variantu, všude je matika. Ale zdaleka
nejenom to… je tam toho mnohem víc… nutná komunikace, smysl pro
fér jednání, uvažování o důsledcích počínání a přijetí
zodpovědnosti, smysl pro spravedlnost a určení vzájemného
střídání, ohleduplnost a určitě tam najdete spoustu dalších
dovedností. To je za mne sakra lepší škola než spočítat
podobnou slovní úlohu v učebnici.
A
co třeba takovej stolní fotbálek? Je to jenom bezduchý šťouchání
do balonku?
Nebo
tam toho taky vidíte mnohem víc? Co třeba nutnost domluvit si
pravidla a závazek je dodržovat (komunikace, respekt, zodpovědnost,
vůle) nebo vytvoření pavouka v případě turnaje (logika, počty,
psaní) nebo co „obyčejná“ taktika a rychlost. Kdybych fotbálek
sama hrála, určitě toho vymyslím víc.
Za
učení se o českému jazyku se považují jenom drilové
vyplňovačky v pracovním sešitě? Nebo se učíme z velké části
o fungování jazyka tím, že prostě čteme a posloucháme nebo
sami píšeme příběhy nebo básničky. A chceme to mít dobře
jednoduše proto, že je fakt trapas napsat holce dopis, který
začíná „Boženo, myluju tě“.
Učení
neustává. Děje se permanetně. V každém okamžiku. Určitě se
nedá omezit pouze na čas strávený v lavici nad učebnicí. A
někdy třeba ano… když mi to tak dává smysl a věřím, že mi
to pomůže v něčem, čeho chci dosáhnout.
pp
