Nenechte se zmást. Nenechte se zmást tím, co vidíte jen klíčovou dírkou. Když otevřete dveře do počítačové místnosti, často si během toho zlomku okamžiku všimnete jediného – banda dětí s očima přilepenýma k tabletům. Když otevřete dveře do jazykovky, kde se nachází multimediální přehrávač s připojením k internetu, často si během toho zlomku okamžiku všimnete jediného – banda dětí s očima přilepenýma k obrazovce. Tyjo, nic moc, řeknete si a zase radši opatrně zavřete. Ale nenechte se zmást. Co když vám řeknu, že to, co jste viděli během těch pár vteřin a udělali si na základě toho obrázek o dětech, o jejich trávení času ve škole a o škole vůbec, bylo jen pár vteřin zcela vytržených z kontextu? Zkusím vám možný kontext trochu nastínit. Občas v té místnosti totiž bývám s nimi a vidím i to, co na první pohled zřejmé není. Vidím aspoň částečně, co se děje pod povrchem. Ne, nesedím tam na židli a nesleduji pořad spolu s nimi. Většinou si chystám na tabuli přípravu na kurz češtiny, ale i u toho je možné si všimnout mnohého… Často běží záznam některého youtubera, který hraje nějakou videohru, nejčastěji asi Minecraft. Co je jako na tom? Není lepší si ten Minecraft aspoň zahrát, než tupě koukat na někoho jiného, jak hraje? No, přiznávám, že napoprvé jsem to taky moc nechápala a říkala si to samé… Ale ono to není jen o tupém sledování záznamu. Je to mnohem víc. Ty děcka spolu tu strategii rozebírají, baví se o ní, oceňují,  komentují ji, diskutují, co by kdo udělal jinak. Jinými slovy jsou mezi sebou v kontaktu nad společným tématem, reagují

na sebe navzájem a mají šanci se poznávat. Jako vedlejší produkt tady vznikají  (i vedle v počítačovce) nová přátelství. Pak se nezřídka stane, že někdo z místnosti vyletí (případně je k velkému obecnému nadšení požádám, aby odešli všichni, protože mám v pondělí v jazykovce češtinu J). Později je vidím vyrábět třeba „reálnou“ sekyrku z Minecraftu nebo běhat venku nebo sedět spolu u tabletu a hrát… a možná zažívat úspěch právě díky radám a komentářům toho praštěnýho youtubera. Že tomu říkám úspěch? Že máte úplně jinou představu o úspěchu? Jinou představu o tom, jak mají děti trávit čas? Ztište v sobě ten hlas, co vám říká, že je to špatně. Nenechte se zmást. Je to o vás. Ne o dětech. U nás v Sudbury mají právo odžít si to, co potřebují. Bez zákazů, hodnocení a omezení a našich představ o tom, co by měli dělat a co je pro ně nejlepší.