Opravdu je nutné historii donekonečna opakovat jen proto, že to říká tradice?

Nic proti tradicím obecně. Některé můžou být fajn, pokud si ji dobrovolně a vědomě vyberete. Ale co když je některá tradice, s prominutím, blbá a nedává (minimálně někomu) smysl?

Co když ji lidé - generace po generaci – jen slepě následují, aniž by se nad ní zamysleli?

Jsem velký fanda přezkoumávání zažitých dogmat. Baví mne přemýšlet o tom, zda jsou určité vzorce lidského konání a uvažování skutečně funkční – pro mne a v podmínkách současného světa, nebo se daná věc dělá jen proto, „že-se-to-tak-dělá“ a „jak-by-se-to-teda-asi-podle-tebe-mělo-dělat-jinak“.

Baví mne i diskutovat s dětmi, které v sobě tohle mají přirozeně, nemusely se to učit, nemusely oloupávat slupky starých přesvědčení a naučených schémat jako dospělí. Jen měly možnost od nejmenšího malička projevit názor na všechno kolem sebe, aniž by se musely obávat, jestli je to „správné“ nebo v souladu s „vnímáním okolí“. Jejich pohledy a vhledy bývají často tak hluboké a čisté, že se vážně vyplatí jim naslouchat.

Je dobré mít na paměti, že za vším, z čeho se časem stala tradice, stáli pouze lidé. Lidé v určité životní situaci, s určitými zkušenostmi, v určité době. Nic z toho už nemusí nutně korespondovat s naším vnímáním a s našimi potřebami dnes. A vztáhněte si to na cokoliv chcete.

Souvislost s dnešním dnem je (možná) čistě náhodná .

Na začátku každé velké změny stojí nejdřív jen malá, nenápadná myšlenka… stačí, aby fouknul vítr… nebo taky stačí, když ji začne živit dostatečný počet lidí.

A víte, já nejsem úplně příznivcem tradic a už vůbec ne těch, které bych chtěla vnutit plošně všem. Ale dost by mne těšilo mít možnost tvořit si v rámci kolektivu lidí, kteří to tak taky chtějí, tradice vlastní… a nemuset u toho zároveň balancovat na hraně i-legality.

pp