S nejmladším synem jsme nedávno navštívili PPP ohledně vyjádření k individuálnímu vzdělávání. Byl to zážitek, který si co dva roky ráda nechám ujít, takže pokud byste někdo měl tip na PPP (do zprávy), kde potvrzení má platnost delší než dva roky a kde “berou”, budu vděčná
.Paní byla mladá a v podstatě hodná, ale mám pocit, že naše mimosystémová očekávání už z podstaty nemohla být naplněna. Normu máme prostě trochu jinde...
Syn se mne po vyšetření ptal, proč ho ta paní vůbec neposlouchala… Myslel tím to, že jí několikrát zkoušel se zájmem něco vyprávět na její přímou otázku třeba ohledně jeho zálib apod., zatímco ona blahosklonně pokyvovala hlavou a ani jednou se na něj nepodívala. Jen si dál něco čárkovala a zapisovala. Dotýkalo se ho to, vnímal to. Stejně jako by se to v rozhovoru mezi čtyřma očima dotýkalo mne. Stejně tak při “samostatné práci” několikrát paní oslovil s tím, že nerozumí zadání (skvělý, že se v šesti umí ozvat) a nechápal, proč mu neodpoví nebo ho aspoň nepožádá, aby chvilku počkal, protože teď píše něco důležitého. Zkouším si představit, jak by to celé vypadalo, kdyby na jeho místě seděl dospělý a dožadoval se opakovaně reakce… Já opravdu chápu, že jsme jen jedni z mnoha, které “musí” v podobném duchu obsloužit (ne že bychom o to stáli) a chápu, že má své metodiky a tabulky, kterým musí dostát… ale trochu víc lidskosti, empatie, vřelosti a nehraného zájmu přece mnoho nestojí…
Musím říct, že na to, že dosud nikdy takto systematicky s nikým nepracoval a nebyl nikdy nucen sedět celou hodinu na místě a soustředit se na zadání, ustál to skvěle. Až na to, že pro nás to bylo celé zbytečné... Nemám v úmyslu ho přeučovat úchop tužky (který ho prý musí zákonitě bolet) ani nacvičovat pravolevou orientaci (která je prý velmi slabá a mohl by z toho být “problém”… nehledě na to, jsme se o tomto cvičení spolu bavili doma a zjistili jsme, že ty “chyby” plynuly z nepochopeného zadání).
Viděla jsem na vlastní oči, jak se syn často svými odpověďmi nevejde to vymezených tabulek.
Měl před sebou hromádku kostiček a zadání znělo: “Vezmi si z hromádky dvě”, “A teď… Jak to uděláš, abys měl čtyři?”, odpověď: “Obě rozpůlím.”. Nebo “Máš v hrnci studenou vodu. Jak zařídíš, abys měl teplou?”, “Vyleju jí a naleju teplou.” Otázky byly často tak trochu manipulativní “Proč je lepší dům z cihel než dům ze dřeva?” (fakt je?) nebo “Které zvíře dává mléko?” (žádné, protože si ho lidi od krav berou, žádné ho s radostí nedaruje, má ho pro svá mláďata / a kočka, kterou odpovědělo moje dítě byla opět netabulková ).
).No, je to celé pro nás součást reality, která se nám sice za mák nelíbí, ale absolvujeme ji proto, abychom po zbytek období mohli dělat věci tak, jak nám dává smysl. Ale tohle mi smysl to nedává…
