To jsem se takhle zahrabala na dva dny ve výtvarce s cílem dát ji do pořádku, protože náš společňák je na udržení dlouhodobějšího pořádku asi prostě fakt krátkej. Nejdřív mne ten binec docela dost štval, ale postupně jsem se dostala do módu, který umožňuje snad každá monotónní činnost - vypnout, vyčistit hlavu, nechat odejít emoce a výčitky. Jste jen vy a kusy látek a zacuchaná klubka vlny 🙂. Mise byla jasná: uklidit prostor, aby zase vypadal krásně a lákavě a aby se po otevření skříně na dotyčného nevysypala kupa látek a byl schopen ji zavřít i bez pomoci dalšího člověka.

 První den se nedělo nic zvláštního. Jela jsem si svoji mantru, občas se mne někdo zeptal, co to dělám, občas jsem někomu pomohla na žádost něco sešít, ustříhnout, nakreslit nebo si prostě u toho rovnání a skládání jen s někým povídala. 

Druhý den přišla holčička, říkejme ji třeba Velenka, a povídá: “Péťo, to je tak hezký. Mne to úplně láká si z toho něco ušít, když jsou ty látky tak pěkné srovnaný.” Oplatila jsem jí to úsměvem a řekla, ze z toho mám taky radost. Bez špetky očekávání (fakt přísahám na holej pupek, že mne ani nenapadlo žádat o pomoc). Chvíli na mne koukala a pak se mne zeptala:  “Péťo, nevadilo by ti, kdybych ti pomohla?” No, pohnutí bylo tak velké, ze jsem se zmohla jen na: “No, jasně, budu ráda.” Tak jsme skládaly a rovnaly obě. Hezky jsme si u toho popovídaly a zase se o trochu líp poznaly. Začala jsem v tom všem vnímat další rozměr.

Možná ten soulad byl cítit i mimo výtvarku, protože za chvíli se v místnosti objevil chlapec, říkejme mu třeba Birík, a ptá se: “Co to tady děláte? To vypadá dobře, mám chuť si něco vyrobit…” Chvilku se mnou motal klubíčka s vlnou a pak narazil na výplň do plyšáků. “Udělám si morče, co myslíš, bude to dobrý? “ Z morčete byl nakonec parádní had, kterýmu jsem pomáhala přišít oči a Birík si ho pak odnesl domů. Ale i já jsem si něco odnesla. Poznala jsem u toho dalšího člověka zase o kus líp. A v praxi viděla něco fakt hezkýho a hlavně funkčního. Když něco děláte opravdově a s lehkostí a ta věc má navíc smysl, tak to ostatní, kteří ten smysl vidí, přitáhne taky.”

A i když bych to minulý týden touhle dobou vážně neřekla, těším se na příště. Výtvarka ještě uklizená není a já jsem vlastně docela zvědavá, co přinese příští týden. Doufám, že na mne ze skříně nevypadne kupa látek .

Ps: foto je pouze ilustrativní 🙂.