Není potřeba do dětí šroubovat den za dnem po celé roky
základy čehokoliv, o co nemají zájem. Ne, pokud žijí ve skutečném světě – ne v jeho
atrapě v podobě klasické školní třídy, která umí možná v tom lepším
případě o skutečném světě krásně vyprávět, ale nic víc - za přítomnosti
nejrůznějších zdrojů, ze kterých mohou čerpat, ve světě, kde mohou rozvíjet své
aktuální zájmy a naplňovat své potřeby svým vlastním tempem a způsobem. Když v
takovém světě narazí na skutečný problém, který přirozeně obsahuje smysluplný kontext,
a tento problém musí řešit, jsou schopné a ochotné se vše potřebné naučit za
zlomek času a uchovat si to… Nemusí kvůli tomu sedět x let v lavici, učit
se kvůli testům a po nich všechno (nebo skoro všechno) úspěšně zapomenout.
Jak se učíme v dospělosti, když něco potřebujeme
vědět nebo umět? Zjistíme si to a naučíme se to. Sami. Třeba prostřednictvím
knih, videí, druhých lidí, kurzů – které si sami vybereme. Případně, pokud to
pro nás není priorita nebo je to mimo naši kapacitu, požádáme o pomoc někoho
jiného.
Většinu životně důležitých lekcí se člověk naučí jenom
tím, že žije.