"Děti nemají rády školu, protože mají rády svobodu" (Peter Gray).
Kontroverzní tvrzení, které může vést k zamyšlení. Nebo taky k velkému rozhořčení.
Když člověk PŠD nezpochybňuje, tak o problematice možná hlouběji neuvažoval, nebo o ní uvažoval a současné status quo mu přijde vyhovující a správné a ani nemá potřebu si představovat, že by vše mohlo fungovat i jinak. Osobně se mi tedy jeví jako pravděpodobnější a obvyklejší první varianta. Mám totiž dojem, že pokud se nad tématem někdo opravdu zamyslí a zvládne u toho zahodit (nebo aspoň na chvíli potlačit) svá stará přesvědčení a vlastní zkušenost (což je asi to nejtěžší, protože tím musí popřít dosavadní uvažování a jednání), která neodbytně tvrdí, že „my jsme tím prošli, tak to musí být dobře“, tak se najde mnoho důvodů, proč o správnosti vnucené školní docházky pochybovat.
Za mne tím klíčovým je asi skutečnost, že nucením k učení se otupuje skutečná a přirozená potřeba a chuť se učit. Děti by se učily i bez školy… ale to moc lidí slyšet nechce.
Asi si každý dokážeme odpovědět na otázku, co se stane, když nás někdo k něčemu nutí. Nejčastěji to asi způsobí rezignaci nebo protitlak. Nechuť se učit “motivujeme” pak z venku ještě větším tlakem. Smyčka se utahuje.
Lze namítnout, že existuje spousta dětí, které mají školu rády. Ale… není tomu tak proto, že ji berou jako něco, co jim dospělí předložili jako nutnost, přes kterou nejede vlak? Jako něco, čím musí projít stůj co stůj? Něco, nad čím se moc nepřemýšlí, protože to tak je? A tak se ji prostě naučily „mít rády“. Nebo ji fakt mají rády. Zejména pak kvůli kamarádům.
Také lze namítnout, že mezi dětmi existují vyloženě studijní typy, které by naopak bez školy vlastně nemohly skoro existovat a je pro ně stejně důležitá jako třeba dýchání, proto ji tedy my všichni potřebujeme. No jo… taky pár takových znám… ale tyhle děti mají jen opravdu velkou vnitřní motivaci, kterou si nenechaly sebrat nátlaku navzdory.
Do školy by pravděpodobně ráda chodila spousta dětí, pokud by byly postavené na úplně odlišném přesvědčení. Nikoliv na tom, že ve stejném čase se musí do všech nahustit stejné penzum vědomostí, pak honem otestovat, orazítkovat jako „splněno“ a šoupnout ve výrobním procesu do dalšího levelu. Ale naopak by stály na respektování faktu, že každý jsme jiný, máme jiné dary a talenty, které potřebujeme a chceme rozvíjet, naprosto přirozeně, aniž by nás k tomu někdo musel motivovat. A na téhle prosté idee vystavět koncept nové a hlavně dobrovolné „školy“. Školy, která by nebyla výrobním procesem, který na konci musí deklarovat konkrétní výstup dle předepsané šablony. Šlo by spíš o inspirativní prostředí, kde se každý může svobodně zabývat činnostmi, které ke svému růstu potřebuje ve společnosti lidí, které si k tomu vybere. Tohle je pro mne „škola“ zítřka. Je mi záhadou, že ve světě mohou sem tam legálně existovat. Jen se o nich radši moc nemluví. Proč asi.
Pp
