Rodičovské kompetence
Jakmile je nám 18, jsme dle zákona kompetentní k tomu, abychom
- šli k volbám
- pili alkohol
- řídili auto
- si mohli legálně koupit cigarety
- se dívali na filmy pro dospělé
- uzavírali různorodé smlouvy
- uzavírali manželství
- začali podnikat nebo nastoupili do zaměstnání
- činili nespočet dalších vlastních rozhodnutí
Jsme kompetentní (a netvrdím, že vždy zralí) i k tomu, abychom si pořídili děti a stali se jejich zákonnými zástupci. Ale! Jak přijde na jejich vzdělávání, už tak kompetentní nejsme. Naše děti musí základní školní docházku absolvovat v rozsahu stanoveném státem. Ano, existuje Montessori nebo Waldorf a pár dalších programů, ale ve finále jde jen o jedno: dostát RVP. Někdo může namítnout, že pokud ani to někomu nevyhovuje, může zažádat o IV. Jenže IV není výhradním právem rodiče. Závisí na rozhodnutí ředitele kmenové školy. A i poté, co ředitel souhlas udělí, je nutné splnit ŠVP školy (jakkoliv volně může být napsán…). Když dítě do školy nepošlu nebo ho nepřihlásím k IV a nechám ho vzdělávat se po svém, sebeřízeně, budu mít problém. Hodně velký problém.
Jak je vidět, jsme kompetentní k tomu, abychom rozhodovali o svém životě ve všech oblastech, ale k rozhodnutí o podobě vzdělávání našich dětí kompetentní nejsme. Proč a jakým právem je nám tato kompetence odepřena? Rozumím, je to protizákonné… Jenže ten zákon někdo vytvořil. Stejně jako někdo vytvořil zákon o tom, že když někoho zabiju, půjdu do vězení. Ale nechce mi snad někdo tvrdit, že pokud z logiky věci nepošlu své dítě do školy, zasloužím si zažít něco podobně hrozného… Proč bych si jako rodič, který nechce jíst mouku, měla vybírat mezi těstovinami a chlebem, když nechci jíst ani jedno? Naše rozhodnutí ohledně výchovy a vzdělávání našich dětí jsou výsledkem dlouholetého samostudia, sbírání informací, pozorování a kritického uvažování. Věříme tomu, co děláme, o své děti se s láskou staráme a milujeme je a jako všichni rodiče chceme i my pro ně to nejlepší. A nechceme moc. Chceme jen místo těstovin a chleba … třeba zeleninu a ovoce. Pokud někomu těstoviny a chleba vyhovují, je to úplně v pořádku. Ale pokud nás zákon nutí jíst těstoviny a chleba, a je to proti našemu přesvědčení, je to podle mne špatný zákon a je potřeba ho změnit... a přitom stačí docela málo... tak třeba místo povinné školní docházky zavést jen povinné vzdělávání. Funguje to v mnoha jiných zemích, jistě by mohlo i u nás... a my jako rodiče jsme mnohem kompetentnější než stát v rozhodování o tom, co je pro naši rodinu nejlepší... sorry jako...
pp
- šli k volbám
- pili alkohol
- řídili auto
- si mohli legálně koupit cigarety
- se dívali na filmy pro dospělé
- uzavírali různorodé smlouvy
- uzavírali manželství
- začali podnikat nebo nastoupili do zaměstnání
- činili nespočet dalších vlastních rozhodnutí
Jsme kompetentní (a netvrdím, že vždy zralí) i k tomu, abychom si pořídili děti a stali se jejich zákonnými zástupci. Ale! Jak přijde na jejich vzdělávání, už tak kompetentní nejsme. Naše děti musí základní školní docházku absolvovat v rozsahu stanoveném státem. Ano, existuje Montessori nebo Waldorf a pár dalších programů, ale ve finále jde jen o jedno: dostát RVP. Někdo může namítnout, že pokud ani to někomu nevyhovuje, může zažádat o IV. Jenže IV není výhradním právem rodiče. Závisí na rozhodnutí ředitele kmenové školy. A i poté, co ředitel souhlas udělí, je nutné splnit ŠVP školy (jakkoliv volně může být napsán…). Když dítě do školy nepošlu nebo ho nepřihlásím k IV a nechám ho vzdělávat se po svém, sebeřízeně, budu mít problém. Hodně velký problém.
Jak je vidět, jsme kompetentní k tomu, abychom rozhodovali o svém životě ve všech oblastech, ale k rozhodnutí o podobě vzdělávání našich dětí kompetentní nejsme. Proč a jakým právem je nám tato kompetence odepřena? Rozumím, je to protizákonné… Jenže ten zákon někdo vytvořil. Stejně jako někdo vytvořil zákon o tom, že když někoho zabiju, půjdu do vězení. Ale nechce mi snad někdo tvrdit, že pokud z logiky věci nepošlu své dítě do školy, zasloužím si zažít něco podobně hrozného… Proč bych si jako rodič, který nechce jíst mouku, měla vybírat mezi těstovinami a chlebem, když nechci jíst ani jedno? Naše rozhodnutí ohledně výchovy a vzdělávání našich dětí jsou výsledkem dlouholetého samostudia, sbírání informací, pozorování a kritického uvažování. Věříme tomu, co děláme, o své děti se s láskou staráme a milujeme je a jako všichni rodiče chceme i my pro ně to nejlepší. A nechceme moc. Chceme jen místo těstovin a chleba … třeba zeleninu a ovoce. Pokud někomu těstoviny a chleba vyhovují, je to úplně v pořádku. Ale pokud nás zákon nutí jíst těstoviny a chleba, a je to proti našemu přesvědčení, je to podle mne špatný zákon a je potřeba ho změnit... a přitom stačí docela málo... tak třeba místo povinné školní docházky zavést jen povinné vzdělávání. Funguje to v mnoha jiných zemích, jistě by mohlo i u nás... a my jako rodiče jsme mnohem kompetentnější než stát v rozhodování o tom, co je pro naši rodinu nejlepší... sorry jako...
pp
