ROK „VOLNA“ PO SKONČENÍ ZÁKLADNÍ ŠKOLY...

Je to příliš kacířská myšlenka?
Nechte ji doznít… a představte si svět, kde je i tahle možnost úplně v pořádku. Představte si, že vy nebo vaše dítě skončí základku a buďto se přímo rozhodne, že si chce dát rok pauzu a prostor pro hledání sebe sama. Případně se nedostane na zvolenou školu. Skončí snad pro něj svět plný příležitostí? Zničí si tím život? Bude z něj outsider odsouzený k životu na ulici? Už se nikdy nezačlení do společnosti? Vyroste z něj sociální případ závislý na dávkách od státu? Na všechny tyhle otázky je možné odpovědět stejně tak ANO jako NE. Zaručí snad vystudovaná střední škola nebo učňovský obor, že se něco z výše uvedeného nestane? Proč by tedy rok „pauzy“ měl být strašákem a nemístnou variantou, která se v dnešní společnosti neodpouští… a vlastně ani nepřipouští (resp. ani to skoro nikoho nenapadne)?
Představte si svět, kde je tahle varianta společensky přijatelná. Představte si, že se moc chcete dostat na konkrétní střední školu… ale přijímačky se nepovedou a nedostanete se tam. Máte možnost zvolit „nic moc“ záložní variantu nebo možnost se během celého dalšího roku věnovat tomu, co vás baví, zlepšovat se v tom, najít si brigádu, poznat svět mimo školní lavici a pak mít třeba ještě větší chuť a motivaci se do ní na čas vrátit s mnohem konkrétnější představou a bohatší o nové životní dovednosti a znalosti, které se (nejen) u přijímaček můžou hodit. (Případně se takto rozhodnete proto, že nevíte, co byste si zvolili a k přijímačkám jít letos nechcete a zvolíte si tuhle variantu naprosto vědomě.) Zní to jako sci-fi? Spadla jsem snad z Měsíce? Ani ne… Není to sice úplně obvyklý způsob, jak naložit se životem po devítce, ale rozhodně ne nelegální nebo morálně nepřijatelný. Nepřijatelný je zatím pouze společensky. A to jen do té doby, dokud se o tom nezačne víc mluvit a dokud nebudou vidět více ti, kteří podobnou zkušeností prošli. Efekt sté opice.
Nenabádám k tomu skončit se vzděláváním po ukončení základní školy. Jen mám pocit, že míň křeče by prospělo i této oblasti. Ušetřený stres a strach „Co s ní/ním jenom bude, když u zkoušky pohoří?“ by byl jenom bonus.
Asi to ani není volba pro každého. Ale rozhodně to může být volba pro ty, kteří od malička zakoušejí, co to znamená mít svobodu a zároveň zodpovědnost za své činy a rok strávený v tomto mezidobí budou vnímat jako příležitost. Proč z této volby dělat tabu nebo ji alespoň nezvážit jako možnou variantu?

Škola nemusí být vždy jediná volba

When nothing goes right, go left :-).

Populární příspěvky z tohoto blogu

Obrázek
  Nevěřila bych, že mne někdy někdo uslyší říkat: „Mám ráda fyziku a chemii. Je to totiž zábava.“ Přesto přesně tohle dneska říkám. A navíc to myslím vážně. Oba zmíněné předměty jsem v dětství z duše nenáviděla. Na základce jsem svůj odpor směle maskovala tím, že jsem se k radosti vyučujících šprtala zpaměti (když člověk nechápe vo-co-go a zároveň potřebuje prolézt do vyššího ročníku, moc jiných možností nemá, víme) vzorečky a definice, které jsem většinou zvládla po vzoru cvičené opičky bez zrnka pochopení aplikovat na příklad zadaný v testu. A k radosti rodičů jsem pak domů nosila většinou jedničky a dvojky. Zatímco na základce to na dvojku na vysvědčení stačilo, přechod na gympl byl jak facka. Moje nepochopení se začalo tvrdě vracet. Dopadla jsem na dno, ze kterého jsem se lízala jen horkotěžko a dobře vím, že ty trojky a čtyřky byly jen z milosti a díky tomu, že fyzikář i chemikář měli srdce a nechávali mne prolézt do dalšího ročníku se slovy: „Petro, Petro, máte štěstí, že...
Další informace
Obrázek
  Když přestaneme učení konzervovat jen jako "vědomosti získané ve škole", vidíme pak, že je prostě úúúplně všude... A taky nám dojde, že není důležitý jen výsledný "produkt", ale celá ta cesta a vše, co jsme na ní posbírali... Sedím v křesle. Přichází nejstarší syn. Začne mi pěstí bouchat do opěrky. Trochu vyjeveně a s otázkou v očích na něj koukám. On se jen potutelně usmívá a buší dál. Nic neříká. Po chvíli si všimnu, že rytmus toho bušení má nějaký řád. Sakra, co mi to jen připomíná... Zaposlouchám se pořádně a vystřelím: “TO JE MORSEOVKA?!” “No KONEČNĚ… píšu ti dokola AHOJ” Naučil se morseovku. Aniž bych to vůbec tušila. Když jsme se o tom dál bavili, tak prostě jen během jednoho dne dokázal vsáknout celý princip a naučit se ji… bez pomocných slov (jakože CÍ-LOV-NÍ-CI tá-ty-tá-ty ), což mi hlava vůbec nebere. Prý ztráta času. Díky appce v mobilu, jak jinak . Cesty učení každého z nás jsou unikátní. Stejně jako témata, která jsou jeho předmětem. Vědět, co a jak ...
Další informace
Obrázek
  S nejmladším synem jsme nedávno navštívili PPP ohledně vyjádření k individuálnímu vzdělávání. Byl to zážitek, který si co dva roky ráda nechám ujít, takže pokud byste někdo měl tip na PPP (do zprávy), kde potvrzení má platnost delší než dva roky a kde “berou”, budu vděčná . Paní byla mladá a v podstatě hodná, ale mám pocit, že naše mimosystémová očekávání už z podstaty nemohla být naplněna. Normu máme prostě trochu jinde... Syn se mne po vyšetření ptal, proč ho ta paní vůbec neposlouchala… Myslel tím to, že jí několikrát zkoušel se zájmem něco vyprávět na její přímou otázku třeba ohledně jeho zálib apod., zatímco ona blahosklonně pokyvovala hlavou a ani jednou se na něj nepodívala. Jen si dál něco čárkovala a zapisovala. Dotýkalo se ho to, vnímal to. Stejně jako by se to v rozhovoru mezi čtyřma očima dotýkalo mne. Stejně tak při “samostatné práci” několikrát paní oslovil s tím, že nerozumí zadání (skvělý, že se v šesti umí ozvat) a nechápal, proč mu neodpoví nebo ho aspoň nepožá...
Další informace